Domů Nemoci Infekce Tularémie

Tularémie

Tularémie neboli zaječí nemoc je infekční onemocnění savců žijících ve volné přírodě, zejména zajíců, kterým se může nakazit také člověk. Jak je toto onemocnění nebezpečné, jakými příznaky se vyznačuje a jakým způsobem se léčí?

Tularémie
Tularémie

Bakterie Francisella

Infekce tularémie je bakteriálního původu, a to konkrétně způsobená bakterií Francisella tularensis, která může mít několik podtypů: Francisella tularensis rozšířená především na amerických kontinentech, Francisella paleartica rozšířená na území Evropy až po Sibiř, Fracisella mediasiatica vyskytující se převážně na území Ruska a konečně Francisella japonica, která se vyskytuje, jak název napovídá v Japonsku.

Zdroje nákazy

Zdroji nákazy pro člověka jsou drobní divoce žijící savci, zejména tedy zajíci (podle nichž byla také nemoc pojmenována – zaječí nemoc), divocí králíci, veverky, myši a ostatní hlodavci. Rizikovou skupinu pacientů proto představují lesníci a ošetřovatelé zvěře a ostatní osoby, kteří s ní přicházejí do kontaktu. Lidé se mohou nakazit sliznicí zažívacího ústrojí (olizováním si prstů, ale také konzumací nedostatečně tepelně upraveného masa těchto zvířat) nebo poraněním, kdy dojde k porušení ochranné bariéry kůže, což je vstupní branou pro průnik bakteriální infekce. Dalším možným zdrojem nákazy jsou infikovaná klíšťata

Příznaky onemocnění

Příznaky tularémie se mohou u jednotlivých pacientů velmi lišit, existuje totiž několik subtypů nemoci. Jedná se o čtyři typy zevní a dva vnitřní (abdominální a plicní forma). Nejčastější z nich je vnější, ulceroglandulární forma.

Průběh nemoci je většinou takový, že se pacientovi vytvoří vřed na těle nakažené osoby, který hnisá, nehojí se a může mít velikost ptačího vejce. Infekce se pak šíří lymfatickým uzlinami po těle a může zasáhnout i životně důležité orgány, což znamená pro pacienta velké riziko.

Mezi charakteristické obecné příznaky tularémie patří vysoká horečka (někteří pacienti však horečku vůbec nemají), schvácenost, zimnice, pocení, nevolnost, nechutenství, bolesti hlavy a bolesti kloubů.

Velmi závažnou komplikací je zasažení srdce (ta je naštěstí spíše ojedinělá), ledvin a plic. Dále pacienty mohou postihnout neurologické komplikace, v důsledku nemoci se mohou rozvinout různé psychózy.

Stejně jako příznaky je velmi individuální také inkubační doba nemoci, která se pohybuje od jednoho dne do tří týdnů. Obvykle však nepřesahuje délku 10 dní.

Diagnostika a léčba infekce

Ke stanovení diagnózy je třeba provést četná vyšetření, základem je vyšetření krve – sérologické, hematologické a biochemické. Důležitá je rovněž osobní anamnéza. Někdy se provádí také rentgenové vyšetření.   

Léčba je založena na podávání antibiotik, pacientům se podává například antibiotický preparát Streptomycin. Proděláním nemoci tělo získává celoživotní imunitu, opětovná nákaza tedy není rizikem. Antibiotika je důležité nasadit co nejdříve, aby se snížilo riziko výše popsaných komplikací. Pokud lymfatické uzliny kolikvují, provádí se odsátí hnisu.   

Prevence tularémie

Z odstavce o možných zdrojích nákazy vyplývá, že základem prevence je opatrná manipulace se zvířaty – tedy zejména používání ochranných pomůcek a důsledné dodržování hygienických návyků. Opatrnosti nezbývá ani při přípravě pokrmů z masa divokých savců. Nejúčinnější preventivní metodou je pochopitelně očkování, které by měli podstoupit zejména lidé z rizikových oborů, jako je myslivectví, chovatelství a další.  

Foto: Freeimages.com

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here