Únik mozkomíšního moku známý také jako likvorea je způsobem nejčastěji traumatickou událostí, při níž dojde ke komunikaci nitrolebního prostoru s vnějším prostředím.
Obsah článku
Mozkomíšní mok:
Mozkomíšní mok je velmi důležitá tekutina, která vyživuje a chrání mozek a míchu. Jeho objem je cca 120 až 180 ml. Slouží jako tlumič nárazů i jako nositel živin a odvádí odpadní látky. Mozkomíšní mok je neustále produkován hlavně buňkami plexus chorioideus a ependymu v mozkových komorách. Denně se vyprodukuje přibližně 0,5 litru, většina se ho během dne resorbuje do krevního řečiště.
Příčiny likvorey:
K likvoree, úniku mozkomíšního mozku, nejčastěji dochází při poraněních lebky.
- zlomeniny kosti skalní – dochází k úniku mozkomíšního moku v oblasti ucha, otorea
- zlomeniny v oblasti přední jámy lební – může dojít k úniku mozkomíšního moku do nosu, tj. rinorea
- spontánní stavy při vrozených poškozením lebky a tkání
- spontánní při zvýšeném nitrolební tlaku
- zánětlivá či nádorová onemocnění, při nichž dojde k narušení kostí lebky
- iatrogenně, po lumbální punkci či operaci na mozku a míše
Příznaky likvorey:
Úniky mozkomíšního moku v oblasti míchy se nejčastěji projevují jako:
- bolesti hlavy, které se zlepší při ulehnutí a zhoršují při stání
- bolesti krku a ramen
- zvonění v uších a poruchy sluchu
- nevolnost a zvracení
- poruchy vidění a světloplachost
- záchvaty
- poruchy rovnováhy
Úniky mozkomíšního moku v oblasti mozku se nejčastěji manifestuji:
- čirý, slámový výtok z uší či nosu (často překrytý krvácením při poranění lebky)
- ztráta sluchu
- ztráta čichu
- poruchy zraku
- a výše popsanými příznaky
Komplikacemi jsou záněty mozkové či míšní tkáně. Komunikací mezi mozkem a vnějším prostředím mohou do mozku či míchy vniknout patogeny. Další komplikací může být likvorová hypotenze, když je únik mozkomíšního moku masivní.
Diagnostika úniku mozkomíšního moku:
U jakéhokoli otevřeného poranění lebky je nutné mít na paměti, že může dojít k likvoree.
Mezi vyšetřovací metody patří např. 
- biochemické: kdy se odebírá vzorek vytékající tekutiny a provede se jeho rozbor, tím se může identifikovat mozkomíšní mok
- zobrazovací: sem patří hlavně neuroradiologické metody, magnetická rezonance s gadoliniem, radioizotopová cisternografie, myelografie atd.
Léčba:
Likvorea v oblasti mozku může sama ustat, stačí klid na lůžku. Mohou se přidat antibiotika jako prevence bakteriálních zánětů mozku.
V případě výrznějším úniků a rizika zanesení infekce je vhodné lékařsky zasáhnout a uzavře se otvor, jímž mozkomíšní mok uniká.
V případě poranění v oblasti míchy se může doslova ucpat otvor v míšních obalech např. krevní zátkou. Pacientova krev se vpíchne do míšního kanálu a vytvoří se zátka, která uzavře otvor a tím ustane likvorea.
Další možností je chirurgický zákrok, při němž se upraví jak poranění páteře tak míšní obaly, provede se duroplastika.
Většina spontánních likvoer vyžaduje chirurgický zákrok.
