Pod odborným pojmem hepatitida rozumíme zánětlivá infekční onemocnění napadající jaterní tkáň. Původcem zánětů jater jsou nejčastěji různé viry, podle kterých rozlišujeme několik druhů hepatitid, z nichž se nejčastěji vyskytují typ A, B, C a D. Hepatitida je známa pod lidovým názvem „žloutenka“ kvůli žlutavému zbarvení očního bělma, případně i kůže některých nemocných. Obecně se však jedná pouze o příznak, který se může vyskytnout i u jiných typů onemocnění. Onemocnění se diagnostikuje abnormalitami v jaterních testech.
Průběh onemocnění
Přestože rozlišujeme několik typů hepatitid, všechny mají podobný průběh onemocnění. Po samotné nákaze nastává inkubační asymptomatická doba, během které nemocný nepozoruje žádné příznaky. Inkubační doba je u různých typů nemoci odlišná. Akutní fáze onemocnění poté nastupuje s níže popsanými příznaky. V konečné fázi dochází v nejlepším případě k úplnému uzdravení, avšak mohou nastat i komplikace, jako je přechod nemoci do chronického stádia s vysokým rizikem vzniku cirhózy, případně i rakoviny jater. Extrémně akutní průběh hepatitidy se selháním jater a následným úmrtím je poměrně vzácný.
Hepatitida A
Je často označována za „nemoc špinavých rukou“ – přenáší se v důsledku nedostatečné hygieny nakaženého člověka z jeho stolice a následné kontaminace potravy či vody. Původcem je RNA virus z rodu Picornaviridae. Onemocnění se rozvíjí zhruba po 30 dnech (plus mínus 2 týdny) poměrně nespecifickými příznaky podobnými chřipce spolu s nevolností, případně i zvracením a celkovou únavou. Častým symptomem je již zmíněná žloutenka – žluté zbarvení bělma a sliznic, způsobená zvýšením hladiny odpadní látky zvané bilirubin v krvi. Onemocnění není nijak závažné a většinou do několika týdnů vymizí. Během léčby je nutné nepít alkohol a omezit příjem tuků, aby nebyla zatěžována játra. Proti hepatitidě typu A existuje účinné očkování a prevencí je samozřejmě důkladné dodržování hygieny a vyhýbání se potravinám a vodě, u nichž si nejsme jisti jejich zdrojem, například na dovolené v méně rozvinutých zemích.
Hepatitida B
Je způsobena odlišným virem – DNA virem z rodiny Hepadnaviridae. Přenos je zprostředkován krví a dalšími tělními tekutinami, např. při injekční aplikaci drog, při pohlavním styku, během tetování či krevní transfuzí. Projevy onemocnění jsou podobné jako u typu A, avšak rozvíjí se až po delší inkubační době – po 2-3 měsících. Typickým příznakem je zejména žloutenka, která postihne 9 z 10 nakažených. Právě u tohoto typu hepatitidy je vyšší riziko přechodu nemoci do chronického stádia, kdy je pacient stále infekční a hrozí u něj komplikace. Do této fáze se místo uzdravení dostane až 15 % pacientů. I proti hepatitidě typu B existuje očkování, které je u nás od roku 2000 prováděno plošně u dětí a preventivně u zdravotníků a pacientů na dialýze. Léčba vyžaduje klid na lůžku, dietu, nezatěžování jater a v případě chronické fáze i medikamentózní léčbu.
Hepatitida C
Tento typ hepatitidy je již značně závažnější, naštěstí se u nás nevyskytuje tak často jako typ A a B. Nemoc je rozšířena v podobě viru skupiny RNA virů Flaviviridae zejména mezi narkomany, kteří nedbají na jednorázové používání injekčních jehel – transportním mechanismem je tedy opět krev. Epidemie této nemoci vypukla v minulosti v Egyptě, kde se v důsledku očkování proti jistým parazitům nesterilními jehlami nakazilo až 20 % populace. Tento typ nemoci je zákeřný tím, že se prakticky neprojevuje žádnými příznaky, žloutenka se většinou vůbec nerozvine. Pro lidský imunitní systém je však tato infekce velmi zatěžující a u 70-90 % pacientů přechází v chronické stádium s největším rizikem rozvoje cirhózy či rakoviny jater. Očkování proti tomuto typu bohužel zatím neexistuje a chronické podoby se léčí interferony a protivirovým lékem zvaným ribavirin.
Hepatitida D
Hepatitida typu D vzniká infekcí nedokonalým virem, který ke svému životu potřebuje vir hepatitidy B – tyto dva druhy nemoci se proto vyskytují společně a i očkovací látka je tedy stejná. V České republice je však výskyt této hepatitidy minimální.
