Domů Nemoci ORL Výtok z ucha

Výtok z ucha

Výtok z ucha provází mnoho ušních onemocnění nejčastěji infekčního charakteru. Jedná se o patologii v oblasti zevního i středního ucha. Výtok má podobu dle vyvolávající příčiny. Hnisavý hustý můžeme vidět u bakteriálních infekcí, „tekutý“ světlý u virových, při vytékání mozkomíšního moku uchem aj.

Nemoci ucha spojené s výtokem:

Neinfekční záněty:

Nejčastěji je na vině zánět postihující pokožku zvukovodu.

Může se jedna o ekzém vnějšího vstupu do zvukovodu, ten je způsoben různými alergeny, chemikáliemi a bývá provázen, v akutní fázi, i sekrecí, tedy výtokem, v tomto případě spíše vodnatým. Na tento terén pak může nasednout i infekce.

Infekční záněty zvukovodu a středního ucha:

V případě zánětů zevního ucha se nesetkáváme s celkovými příznaky, na rozdíl od těch středoušních, kdy má pacient teplotu, bolesti hlavy, zduřelé uzliny, navíc samozřejmě obtíže s uchem, tedy jeho bolesti, pálení, ucpání, narušení sluchu atd. Při zánětech středního ucha musí dojít k prasknutí bubínku, tedy jeho perforaci, aby došlo k vylití hnisu ze středoušní dutiny do zvukovodu a odtud z ucha.

  • Bakteriální ‒ nejčastějšími původci zánětů zvukovodu jsou stafylokoky, streptokoky, pseudomonády, ale také např. escherichie, které známe hlavně z infekcí močových cest. Tyto záněty se více objevují během léta, kdy se chodíme koupat a do ucha se nám dostává špinavá voda. Tato infekce nemívá celotělový efekt, tj. nejsou teploty, ale objevuje se bolest ve zvukovodu, která bývá palčivá a úporná. Ve zvukovodu se tvoří hnis, který z ucha vytéká, bývá kalný, žlutavý, hustý. Může dokonce dojít k uzávěru zvukovodu. V nejhorších případech se infekce přenese i na chrupavku a může dojít i k poškození spánkové kosti. Infekce se léčí antibiotiky podávanými v podobě kapek přímo do ucha dle citlivosti patogena. Ucho a jeho okolí je též nutné udržovat v čistotě.
  • Mykotické, tj. houbové ‒ s tímto typem infekcí se setkáváme spíše u imunitně oslabených jedinců či ve vlhkých oblastech. Nejčastěji se v uchu pomnoží houby, jako jsou Aspergillus, Mucor či Penicillium. V uchu se vytváří povlaky, které jsou od bílé přes žlutavou do zelenočernou, což je dáno typem patogena. Vlivem zánětu se objevují i výtok, ale také svědění či nedoslýchavost. Tyto infekce se léčí výplachy borovou vodou a protihoubovým lékem, amfotericinem.
  • Virové ‒ zánět zevního zvukovodu mohou způsobit chřipkové viry, herpetické viry aj., i tento zánět je samozřejmě provázen sekrecí, která bývá spíše čirá, či kalná, pokud dojde k nasednutí bakteriální infekce, mění se na hnisavý výtok.
  • Traumatický výtok z ucha ‒ krom infekcí, alergií, podráždění může dojít k výtoku z ucha i po jeho poranění. Krvavý výtok může mít několik příčin, např. poranění zevního, ale také středního ucha ostrým předmětem. Při poranění lebky může dojít k vytékání mozkomíšního moku z ucha. Jedná se o nažloutlou tekutinu.

Výtok z ucha

Diagnostika:

Určení diagnózy náleží odbornému lékaři, nejčastěji ORL, v případě traumatu hlavy pak chirurgovi.

Léčba:

Léčba je dána příčinou výtoku, např. podání antibiotik, dezinfekce aj.

Sdílejte

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here