Domů Rodina a vztahy Vývoj dětské řeči

Vývoj dětské řeči

Otázky správného vývoje dětské řeči jistě trápí každou starostlivou matku. Zejména v konfrontaci s ostatními dětmi se matky často ptají, jestli je vývoj řeči u jejich ratolesti v normě, jestli není tento vývoj opožděný, jestli by dítě nemělo už také začít používat tu a tu hlásku atd. Je však důležité uvědomit si, že všechny děti nemohou ve všech sférách získávání nových dovedností postupovat stejně rychle a je proto nutné respektovat individuální rozdíly.

Na druhou stranu však existují jisté vzorce, od kterých by se vývoj řeči neměl výrazně odchýlit. Tyto vzorce si proto v článku stručně popíšeme.

Co je důležité pro správný vývoj řeči?

Pro vývoj dětské řeči jsou v zásadě určující předpoklady trojího typu. Prvními z nich jsou fyziologické podmínky, tedy dostatečný a neporušený rozvoj smyslových ústrojí, které se na osvojování řeči podílejí – sluch a zrak. S vývojem řeči mohou mít problémy i děti s vytvořenými anatomickými odchylkami mluvidel, jako je např. předkus nebo zkrácená uzdička jazyka, které brání nácviku správné výslovnosti. Pro rozvoj řeči je dále významný správný vývoj psychických schopností. Potřebný je přiměřený intelekt, schopnost učit se novým věcem a vytvoření přirozené vlohy pro řeč. Pravděpodobně největší váhu při vývoji dětské řeči mají stimulující podněty okolního prostředí. Jinak řečeno je podstatné, aby dítě mělo správný „řečový“ vzor, aby mu byla věnována dostatečná péče, aby citově nestrádalo a také aby k němu přicházelo dostatečné množství jazykových a kulturních podnětů z okolní společnosti. V neposlední řadě je důležité uvědomit si, že vývoj řeči souvisí také s fyzickým a motorickým vývojem (koordinace pohybů).

Etapy vývoje řeči

Nyní si popíšeme, co je považováno za optimální vývoj řeči, tedy v jakém věku by dítě mělo zvládat které řečové schopnosti.

První etapou ve vývoji lidské řeči je tzv. předřečové období. Nastává de facto již v prenatálním období, kdy dítě v těle matky reaguje na mnohé vnější (nejen) řečové podněty. Po narození je prvním žádoucím hlasovým projevem dítěte jeho křik, který je v několika prvních týdnech reflexivní a necílený. Zhruba od 5. týdne se začíná přetvářet v křik cílený a účelný, sloužící k volání matky a k vyjádření nelibých pocitů. Zhruba od věku tří měsíců si dítě, které nestrádá, začíná broukat, vyluzuje izolované hlásky a zvuky. Po tomto vývoji následuje žvatlání, kterým se dítě snaží napodobovat a opakovat zvuky, které slyší ze svého okolí. Broukání se žvatláním jsou prvními projevy zájmu dítěte o komunikaci. Předřečové období je i počátkem porozumění slovům.

První slova začíná dítě při správném vývoji tvořit v období kolem 1. roku (mezi 10. a 18. měsícem). Tvorbu slov dítě začíná produkcí opakovaných slabik, např. má-ma, tá-ta apod. V počátečním období si dítě aktivně osvojí kolem deseti slov, dokáže pojmenovat osoby a rozeznat předměty či části těla. Výrazně gestikuluje a rozumí jednoduchým příkazům. Mezi 1. a 2. rokem dochází k velkému rozvoji slovní zásoby – kolem 2. roku už dítě rozumí až třem stům slov. Od dvou let dítě říká své křestní jméno, odpovídá na otázky „ano“ a „ne“, dále v tomto věku začíná tzv. „1. věk otázek“ – dítě se ptá „co je to?“. Dítě skládá jednoduché dvojslabičné věty, ze slovních druhů začíná používat slovesa a adjektiva, dokáže vyjádřit, že někdo něco vlastní.

Mezi 2. a 3. rokem se dítě již dokáže dorozumět, neboť začíná chápat základní gramatické jevy. Výslovnostně ovládá hlásky B, P, M, K, G, V, H a Ch, případně i Š, L a J. Pasivní slovní zásoba dítěte v tomto věku je až 900 slov. Dítě chápe předložky „v“, „nad“ a „pod“ a užívá zájmena „já“ a „můj“. Dále začíná používat minulý čas (ale ještě nedokonale) a budoucí čas pomocí adverbiálních přívlastků („pojedu teď“), ptá se na otázky typu „kde?“ a „kdy?“ a dokáže na ně odpovědět patřičnými příslovci „tady“ a „teď“. Ke konci 3. roku dítě většinou zná a uvádí své příjmení. Dítě dokáže naslouchat příběhům a vyprávěním přibližně čtvrt hodiny.

V období mezi 3. a 4 rokem dítě musí bezpečně artikulačně ovládnout hlásky J, D, T, N, L, Bě, Pě, Mě, Vě. Dítě má snahu se samostatně vyjadřovat, dochází k dalšímu rozvoji slovní zásoby, např. zájmen („ty“ a „tvůj“), zvídavost projevuje tzv. „2. věkem otázek“ typu „proč?“. Osvojuje si složitější gramatické stavby, chápe protiklady „malý“ a „velký“. Aktivně používá plurál, minulý čas a všechny slovní druhy. Rozumí asi 1200 slov, z nichž jich používá asi 800.

Od 4 do 5ti let dochází u dítěte k pochopení dalších gramatických souvislostí – dítě již aktivně užívá budoucí čas, podmiňovací způsob a tvoří jednoduchá souvětí složená z hlavních a vedlejších vět. O sobě mluví v 1. osobě jednotného čísla. Dovršením 5. roku života jedinec plně ovládá větnou skladbu a artikulaci řeči – k té se ve věku 5 let připojuje hláska R. Dítě v tomto věku již chápe děj a dokáže vyprávět dlouhé příběhy, rozpoznává barvy a umí odpovědět na otázky „kolik?“, případně „jak dlouho?“.

Při nástupu do základní školy již dítě ovládá artikulaci všech hlásek včetně R a Ř. Dítě má velkou slovní zásobu, tvoří souvětí a rozumí složitým dějům.

Při posuzování správného vývoje řeči je však důležité věnovat zvýšenou pozornost individuálním zvláštnostem a nepanikařit hned, jak se dítě v některých krocích opozdí. Při závažnějších pochybnostech je však vždy nutné včas vyhledat odbornou pomoc na některém logopedickém pracovišti. Logoped buď odhalí některou řečovou vadu a stanoví individuální plán terapie, nebo rodiče uklidní s tím, že je vše v pořádku.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here