Wallenbergův syndrom se řadí mezi kmenové syndromy, tj. onemocnění, které vzniká poškozením struktur pod “velkým mozkem”, tj. např. v prodloužené míše, mostu či středním mozku . Je též známý pod názvem laterální oblongátový syndrom. Nejčastěji postihuje muže kolem 55 let, a hlavně u těch, kteří trpí aterosklerózou, vysokým krevním tlakem nebo cukrovkou.
Obsah článku
Příčiny vzniku:
Aby vznikl Wallenbergův syndrom, musí dojít ke specifickému poškození v prodloužené míše (medulla oblongata).
Na vině je nejčastěji uzávěr cévy arteria cerebelli inferior posterior, jedná se o silnou arterii zásobující mozeček a odstupuje z obratlové tepny (arteria vertebralis). V tepně může dojít ke vzniku trombu, dostane se do ní embolus, může dojít k ruptuře, útlaku cévy nádorem atd. Tato tepna zásobuje krví vnější část prodloužené míchy, v níž je mnoho jader a drah.
Příznaky trápíci pacienty s Wallenbergovým syndromem:
Wallenbergův syndrom se může projevovat širokou škálou příznaků. Záleží na přesném umístění a rozsahu poškození nervové tkáně. Nejčastěji se objevují tyto příznaky:
- závratě
- poruchy rovnováhy
- nevolnosti a zvracení
- škytavka
- poruchy polykání
- poruchy mluvení
- snížení dávivého reflexu
- porucha čití v oblasti obličeje a na opačné končetině než je léze
- nystagmus (kmitavý pohyb očních bulbů)
- dvojité vidění
- zpomalení srdečního rytmu
- Hornerův syndrom, který se skládá ze tří příznaků, mióza (stažení zornice), ptóza (pokles víčka), enoftalmus (oko vkleslé do očnice)
- bolesti hlavy
- atd.
Diagnostikování:
Wallenbergův syndrom může diagnostikovat neurolog, který provede fyzikální vyšetření, tj. přímo v ordinaci. Pomocí vyšetření reflexů, čití, nystagmu atd. může neurolog pojmout podezření, že se jedná a Wallenbergův syndrom. K potvrzení jsou další vyšetření. Nejdůležitější je CT nebo magnetická rezonance, které přesně odhalí místo a rozsah postižení nervové tkáně a cévy. Pro zlepšení viditelnosti se může použít kontrastní látka.
Léčba:
V první řadě je nutné snažit se, pokud je to možné, obnovit průtok krve postiženou arterií. Jelikož je nejčastěji na vině trombus, je možné jej rozpustit (trombolýza) či vyjmout. Záleží na jeho umístění. Velmi důležité omezit poškození nervové tkáně. Po akutním vyřešení problému je potřeba myslet na následnou léčbou Poškození nervové tkáně bývá většinou trvalé a není možné jej plně vyléčit. Je však možné následky poškození zmírnit a ulevit pacientovi od příznaků. Důležitou roli hraje fyzioterapie a rehabilitace. Tato léčba se zaměřuje hlavně na obnovení sebeobslužnosti, zmírnění závratí, zlepšení koordinace, řečová cvičení atd. a je nutné ji sestavit individuálně, tj. na míru nemocnému. Vhodné jsou i fyzikální metody, např. elektrická stimulace.
Někdy ani přes veškerou snahu nedojde ke zlepšení stavu.
