Pocit zalehlého ucha někdy zažil snad každý z nás. Typicky se tato nepříjemnost objevuje při stoupání do vyšších nadmořských výšek, např. v letadle, při potápění nebo klasicky při rýmě. Tehdy lze ale zalehlé ucho jednoduše vyřešit polknutím. Pokud tento „manévr“ nepomůže, může se jednat o nějaké závažnější poškození sluchového aparátu, např. zánětem. Ten je nutné již odborně léčit, a proto bychom déletrvající zalehnutí v uších neměli brát na lehkou váhu.
Zalehnutí uší způsobují nestejné tlaky
Pocit tlaku a nepříjemného utlumení slyšitelnost, případně šelesty – projevy zalehnutí v uších, způsobuje nerovnováha mezi tlakem v ušní dutině a tlakem okolního prostředí, tedy tlakem atmosférickým. Tyto tlaky za normálních okolností reguluje Eustachova trubice, což je jakási trubička spojující středoušní dutinu s nosohltanem a prostřednictvím nosu potom s okolním prostředím. Eustachova trubice musí být dobře průchodná a její ústí se musí správně otevírat, k čemuž dochází právě při polknutí. Polknutí proto snadno vyrovnává tlaky mezi oběma prostředími a zbavuje člověka krátkodobého zalehnutí uší, se kterým se setkáme třeba, když cestujeme letadlem nebo pokud se potápíme do větších hloubek.
Příčiny zalehnutí v uších
Příčin zalehlých uší může být mnoho a leckdy je i docela složité přijít na tu pravou. Důležité je rozlišit, zda se jedná o chvilkové (krátkodobé) zalehnutí v uších, které mívá zpravidla banální (výše popsané) příčiny a jehož se zbavíme pouhým polknutím, nebo zda pocit zalehlého ucha trvá již delší dobu. Pokud jsou uši zalehlé dlouhodoběji, svědčí to o zduření sliznice nosohltanu, které zamezuje Eustachově trubici se pravidelně otevírat (při každém polknutí). Příčinami déletrvajícího pocitu zalehlého ucha může být:
- mazová zátka v uchu – ušní dutina produkuje ochranný ušní maz, který se může nadměrně nahromadit a „zašpuntovat“ tak ucho; nejlepším řešením je návštěva lékaře (viz léčba)
- zánět nosohltanu – onemocnění začínající typicky bolestí v krku a přesouvající se postupně do nosu, kde se mění v rýmu; zánětem sliznice zduří a znemožňuje otvírání Eustachovy trubice
- rýma – rýma je v podstatě také zánětem a je tudíž také provázena zduřením nosní sliznice; zalehnutí uší je při rýmě normální a většinou jej vyřeší vyléčení samotné rýmy
- zánět středního ucha – je nebezpečný, protože hnis tvořený zánětem tlačí na ušní bubínek a může jej perforovat (protrhnout); je nutné co nejdříve navštívit lékaře na ORL
- tubulární katar – specifický zánět Eustachovy trubice způsobující slepení jejích stěn a následně její neprůchodnost
- alergie – při alergii také často vzniká rýma, která je příčinou zalehnutí v uších; nutná je léčba alergie na alergologii
Ucho může být zalehlé i z neurologické příčiny, např. při poškození sluchového nervu. To je už ale složitější diagnóza, která si vyžaduje zásah neurologa.
Jak se léčí zalehlé ucho?
Při zalehnutí v uších může každému pomoci něco jiného – zkusit můžete polykání, žvýkání žvýkaček nebo aktivní zývání. Pokud však tyto jednoduché triky nepomáhají a pocit zalehlého ucha přetrvává, je vhodné navštívit lékaře s odborností na ORL – otorinolaryngologii (ušní, nosní, krční). Lékaře s touto specializací najdete na každé poliklinice.
Poté, co vás lékař řádně vyšetří, zvolí léčbu podle příčiny, která zrovna u vás vyvolává popisované obtíže. Pokud je na vinně mazová zátka v uchu, provede lékař šetrné vyčištění ucha, neboli laicky řečeno jej „propláchne“. Zátku se můžete pokusit rozpustit i sami doma – používá se k tomu roztok peroxidu vodíku, který zakoupíte v každé lékárně. Lepší je ale nechat si ucho ošetřit odborníkem, který to provede šetrně a hlavně dostatečně účinně.
Pokud je příčinou zalehlého ucha zánět nosohltanu či běžná rýma, postačí kapky do nosu, tzv. dekongestanty. Jedná se o přípravky, které snižují otok nosní sliznice při jejím zánětu a při rýmě. Dekongestanty jsou navíc součástí i klasických „protichřipkových“ léků – např. Paralenu, Coldrexu apod. Při používání nosních kapek ale vždy dbejte na pokyny lékárníka nebo si pozorně prostuduje informace v přiloženém letáku – dlouhodobé užívání těchto přípravků totiž může naopak nosní sliznici podráždit, a to vede k prodloužení doby léčby.
Zánět středního ucha si vyžaduje speciální léčbu, se kterou není radno příliš otálet. Proto při podezření na zánět středouší vždy raději vyhledejte lékaře. V případě pokročilého zánětu, kdy hrozí protržení bubínku, musí totiž lékař provést tzv. paracentézu, neboli jeho propíchnutí. To provede sice šetrně tenkou jehlou, nicméně zákrok to není nikterak příjemný. Je ale důležitý proto, aby mohl hnis z postiženého ucha samovolně odtékat. Hnis lékař odsaje, ucho posléze vyčistí a případně předepíše pacientovi antibiotika.
Zdroj obrázku: ženy uší
