Zánět dělohy, ženského pohlavního orgánu v malé pánvi, je gynekologické onemocnění, které může postihnout děložní hrdlo, děložní sliznici nebo svalovinu tohoto orgánu. Ve všech případech vyžaduje léčbu, včasná léčba je základem úspěšného vyléčení, zatímco její pozdní zahájení či zanedbání je spojeno se závažnými zdravotními riziky, jako je zánět vaječníků nebo neplodnost.
Příznaky
Příznaky se odlišují v závislosti na tom, která část dělohy je zánětem postižena. V případě zánětu děložního hrdla
(cervicitis) si pacientky stěžují na výtok, tupou bolest nad stydkou sponou a v oblasti kříže. Typickými projevy chronické formy onemocnění jsou bolestivá menstruace a bolesti při pohlavním styku. Pokud není zánět děložního hrdla léčen, šíří se dále do dělohy. V tomto případě dochází k zánětu děložní sliznice (endometritis). Tato forma zánětu je spojena s následujícími příznaky: silné bolesti v podbřišku, které mohou vystřelovat až do zad, slabé špinění mimo menstruační cyklus, výtok a zvýšená únava. V případě akutního zánětu patří mezi příznaky zvýšená teplota. Pokud se zánět rozšíří do děložní svaloviny (myometritis), může zasáhnout také vaječníky, vejcovody, pobřišnici a prakticky všechny orgány uložené v oblasti malé pánve. Časté jsou případy, kdy se do dělohy rozšířil zánět z močového měchýře nebo slepého střeva. Se zánětem dělohy jsou pak spojovány i další příznaky, a to pálení až bolest při močení, bolest při stolici, páchnoucí nazelenalý výtok, horečka, zimnice, prodloužení menstruačního krvácení nebo nápadné změny menstruačního cyklu.
Příčiny a rizikové faktory
K zánětu dělohy dochází v důsledku infekční nákazy, nejčastěji se jedná o bakterie, jako jsou chlamydie, streptokokové bakterie nebo mykroplazmata. K nákaze může dojít v důsledku nedostatečné nebo nesprávné hygieny ženy nebo jejího sexuálního partnera, rizikovým faktorem je zde střídání partnerů. Zánět dělohy mohou způsobit i některé nešetrné mycí gely nebo mýdla. Z těchto důvodů nejčastěji dochází k zánětu děložního hrdla.
Zánět děložní sliznice bývá nejčastěji komplikací po operativních výkonech, jako potrat nebo porod, kdy v děloze zůstanou zbytky plodového vejce. Dalším rizikovým faktorem je snížená obranyschopnost organismu, kdy se může do dělohy rozšířit zánět z jiného orgánu nebo části těla (nejen v blízkosti dělohy, ale i ve velké vzdálenosti, například ze z dásně), a to buď krevním oběhem, nebo lymfatickým systémem. Někdy může být příčinou zánětu nitroděložní tělísko.
Léčba
Léčba zánětu dělohy závisí na závažnosti onemocnění. V případě akutního zánětu děložního hrdla je terapie založena na kombinaci antibiotické a lokální léčby. Lokální léčba spočívá v zavádění čípků do pochvy. Dále je léčba doplněna podáváním léků na snížení bolesti a horečky. Pokud jsou antibiotika nasazena včas, zánět se vyléčí bez dalších komplikací. Je však důležité, aby léčbu postoupili všichni sexuální partneři. Součástí léčby, zejména u chronických forem, je posilování obranyschopnosti (užívání doplňků stravy s obsahem vitamínu C a laktobacilů). Závažné formy zánětu dělohy si často vyžádají hospitalizaci pacientky s nitrožilní aplikací antibiotik. V nejzávažnějších případech si situace může vyžádat chirurgický zákrok.
Prevence
Zánětu dělohy lze do velké míry předejít používáním ochranných pomůcek při sexuálním styku (kondomů), vyvarováním se promiskuitního chování, důsledným dodržováním hygienických zásad, hygienou pohlavního ústrojí (zejména v období menstruace) a používáním přípravků nenarušujících přirozené prostředí uvnitř pochvy, jídelníčkem bohatým na důležité vitamíny, pravidelnými gynekologickými prohlídkami a nepodceňováním výtoků z pochvy, svědění a dalších obtíží.
Foto: Freeimages.com
