Zánět středního ucha: příznaky a léčba u dětí i dospělých

Zánět středního ucha (latinsky otitis media) je velmi časté onemocnění, které postihuje především děti nejčastěji ve věku od šesti měsíců do tří let. Často doprovází mnohá jiná infekční onemocnění, zejména záněty horních cest dýchacích.

Onemocnění je typické pro dětský věk proto, že anatomické postavení Eustachovy sluchové trubice je pro usidlování mikroorganismy příznivější než u dospělého člověka. Zánět středního ucha sice není nijak extrémně závažný, dětského pacienta však může značně potrápit – průběh nemoci i její léčba tzv. „propíchnutím bubínku“ bývá velmi bolestivá.

Anatomický popis lidského ucha

Abychom mohli lépe porozumět tomu, kde vlastně zánět středního ucha vzniká, je potřebné zabrousit alespoň zjednodušeně do anatomie lidského ucha. Střední ucho je prostor, který je vně ohraničen membránou, kterou nazýváme bubínek. Od bubínku vede vnější zvukovod k vnějšímu uchu – boltci. Ve středoušní dutině jsou uloženy tři sluchové kůstky – kladívko, kovadlinka a třmínek, které napomáhají přenosu vibrací z bubínku na vlastní sluchový orgán, hlemýžď, uložený ve vnitřním uchu. V hlemýždi je zvukový podnět zpracován nervovými buňkami a převeden dále do mozku. Středoušní dutina je navíc tzv. Eustachovou trubicí spojena s dutinou nosní. Tato trubice má u dětí vodorovnější směr, je kratší a má větší průsvit než u dospělých, což je primární příčinou toho, že se zánět středního ucha vyskytuje nejčastěji v dětském věku. Eustachovou trubicí se mohou při zánětech horních cest dýchacích šířit bakterie až do střední dutiny, trubice může být navíc zúžena. Následkem toho dochází k infekci a hromadění hnisu, který nemůže z ucha nijak odcházet, neboť bubínek je nepropustný.

Příčiny zánětu středního ucha

Příčinou zánětu středouší bývá zpravidla infekce některou ze streptokokových bakterií (např. pneumokokem). Bakterie se do středního ucha šíří Eustachovou trubicí jako následek zánětu horních cest dýchacích, často při rýmě. Infekcí dochází ke zduření Eustachovy trubice a k jejímu zúžení, bakterie tak nemají jedinou cestu, kudy ze středního ucha „odejít“. Proto se zde hromadí a vzniká zánět. Příčinou zúžení trubice bývá u dětí také často zduřená nosní mandle, která se v její blízkosti nachází. Dalšími rizikovými faktory je pochopitelně také snížená imunitní obranyschopnost a roční období, ve kterém se infekcím daří – zimní období či počasí s velkými výkyvy teplot. Navíc bylo zjištěno, že děti živené umělou výživou namísto kojení, jsou k zánětům středního ucha náchylnější.

Jak zánět probíhá?

Akutní zánět středního ucha se často rozvíjí při infekcích horních cest dýchacích (projevujících se rýmou, kašlem atd.), ale vzniknout může i za plného zdraví. První příznaky se projevují zpravidla v noci jako rychle nastupující bodavá bolest v jednom, případně v obou uších. Malé děti začnou hlasitě plakat a drží se za bolavé ucho. Postižené ucho je zalehlé a pacient má pocit, že na něj hůře slyší. Zánět doprovází zvýšené teploty nebo horečky s celkovou únavou organismu, při horečkách i zvracení či průjmy. Prudké bolesti jsou vyvolány tlakem nahromaděného hnisu a zanícením sliznic za bubínkem. Bubínek je charakteristicky vyklenutý ven, což pozná až lékař na ORL (ušní-nosní-krční oddělení). Zánět může probíhat i chronickou formou. Při chronickém zánětu středouší se však nevyskytují horečky ani prudká bolestivost, pacienti pociťují spíše pálení, svědění, šumění či praskání v postiženém uchu, stěžují si na nedoslýchavost a mají permanentní pocit zalehlých uší.

Léčba zánětu středního ucha

Jako první pomoc při zánětu středního ucha poslouží klasické léky proti bolesti (v podobě sirupů nebo čípků existují i vhodná analgetika pro děti), případně studený obklad na postižené ucho. V počátečních stádiích zánětu může lékař naordinovat antibiotika. Zánět středního ucha si však velmi často vyžádá akutní zákrok a je proto velmi častou příčinou příjmů na ORL pohotovosti. Pokud je bubínek tlakem hnisající tekutiny již značně vyklenut, provádí lékař tzv. paracentézu – propíchnutí bubínku. Lékař při tomto zákroku protne tenkou jehlou ušní bubínek a odsaje hnis, který se ve středním uchu nachází. Samotné propíchnutí je značně bolestivé, avšak po odtečení hnisu následuje okamžitá úleva od bolesti. Podle uvážení může lékař i po tomto zákroku předepsat léčbu antibiotiky. Po zákroku je nutné udržovat zvukovod v čistotě, neboť ještě několik dní může z ucha vytékat zbytek hnisavé tekutiny. Do ucha se např. kape borová voda, po nakapání si pacient lehne na postižené ucho s kapesníkem tak, aby mohl sekret odtékat. Důležité je také udržovat volné dýchací cesty, tedy důsledně smrkat, případně kapat nosní kapky k jejich uvolnění.

Nepříjemnou komplikací tohoto onemocnění jsou opakující se záněty, které se mohou objevit v mnohem větší „síle“. Záněty středního ucha proto není vhodné brát na lehkou váhu, každý zánět je nutné pečlivě doléčit, aby se zabránilo tak vážným komplikacím, jako je např. trvalé zhoršení sluchu.